Minomet 2S4 Tjulpan

2S4 Tjulpan byl největší a nejtěžší samohybný minomet, který kdy nějaká armáda používala.

V sovětské armádě se používal pod označením SM-240 (2S4) a na západě jej znali jako M-1975. 2S4 Tjulpan se skládal z upraveného pásového vozidla GMZ, které sloužilo především jako pokladač min, na něž konstruktéři nainstalovali těžký zezadu nabíjený minomet M-240 ráže 240 mm. V transportní poloze ležela hlaveň na korbě, před střelbou posádka hlaveň vyklopila pomocí dálkového ovládání za záď vozidla, kde se opřel o svou základnu. Minomet mohl pálit v balistickém úhlu 45 až 80 stupňů a 8 stupňů do každé strany. Posádku tvořilo pět mužů, řidič seděl vpředu vlevo vedle motoru, velitel měl sedačku za řidičem a k dispozici měl vysouvací pozorovací kupoli s protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm. Zbytek osádky byl v zadní části, kde se nacházela i munice do minometu.

Minometné granáty vytahovala obsluha z vnitřku vozidla pomocí jeřábu, nabíjení bylo automatické a probíhalo podobně jako u klasických děl zezadu. Minomet vystřeloval 130 kg granáty F-864, přičemž minimální dostřel činil 800 m a maximální skoro 10 km. Používaly se však i granáty se zvýšeným doletem, které létaly do vzdálenosti až 20 km a vyráběly se i typy s chemickými i jadernými hlavicemi. Během čečenské války byly zaznamenány v městských oblastech i útoky protibetonovými granáty a také laserově naváděnými projektily.

2S4 Tjulpan se dostal mimo Sovětský svaz do výzbroje pouze dalších dvou armád, a to československé a syrské.

V Československu sloužily jen 4 kusy v letech 1985 až 1991 v Žamberku. Syrská armáda nyní používá 2S4 Tjulpan k vraždění civilistů a vzbouřenců, například v Homsu pobořila celé čtvrti i pomocí 240 mm minometných granátů. Sovětská armáda tyto minomety kromě Čečenska použila i v Afghánistánu.