Vzpomínky a příhody z vojny 2

113. Auta, která se převážela z nedotknutelných zásob (NZ) ze Žamberka do Pardubic byla většinou v hrozném stavu. Hlavní příčina byla, že když nebyl na skladě nějaký náhradní díl na opravu některého provozního auta, tak se občas použily náhradní díly z uložených aut. Lampasáci o tom většinou nevěděli. A pak taky na uloženkách zapracoval zub času. Po převozu do Pardubic se na auta podívali opraváři a pak následovalo hlášení do Žamberka a tenkrát toto řešil osobně Šustr. Ten pak vždycky lampasáky, kteří zodpovídali za techniku, i řidiče, pozval na kobereček a museli mu vysvětlovat jak například auto, které mělo kapalinové brzdy, dojelo až do Pardubic bez brzdové kapaliny. Libor Křivohlávek, který to auto převážel, pak vysvětloval, ža tam kapalina ani nemohla být, protože po nalití ihned vytekla ven, tak brzdil celou dobu jen ruční brzdou. A řešila se tam spousta jiných vážných závad.

114. Jednou se stalo, že jsme měli odvézt Tatru z uložených zásob. Na první pohled jí chyběly různé věci, které neměly vliv na provozuschonost, jako různé kryty, nějaké světlo, nějaké okno, atd. Řidič otočil klíčkem a nic se nerozsvítilo. To nic, říká lampasák, to se dalo čekat, to bude vybitý akumulátor a nechal dovézt startovací zdroj. Mechanik chtěl připojit zdroj na akumulátor a říká: "Tady ale vůbec není akumulátor!" Lampasák se chytl za hlavu a říká: "Sakra, kdo to ukradl, dovezte jiný akumulátor!" Dovezli, zapojili, otočili klíčkem, kontrolky se rozsvítily, ale startér ani necvakl. Lampasák: "Bouchněte do startéru, třeba se jen sekla kotva!" Mechanik: "Tady ale chybí ten startér!"

115. V autoparku někdy v létě 1985 jeden poručík, který byl čerstvě po škole, nařídil vojákům u děla dofouknout kola. Bylo to dost přesvědčování, že to nejde, že kola jsou plná.

116. Tonda Knobloch výzbrojnímu náčelníkovi s přezdívkou syčák odpálil raketu u ucha. Syčákovi se z toho čepice odkutálela po poli a měl pak nějakou dobu kropenatý obličej.

117. Vojín Zimmer jednou usnul na ložišti minometu (talíř pod hlavní, který se při střelbě opíral o zem) při střelbách. Karel Bačina ho chtěl vzbudit, ale pak ho nechali spát a vypálili. Ložiště se zabořilo asi 10 cm do hlíny, Zimmer se jen otočil na druhý bok a chrněl dál.

118. Legendární byly ponožky vojína Zimmera, sušil si je za sebou na regálu, aniž by viděly vodu nebo Trimin (prací prostředek, používaný na vojně). Ty nejstarší pak trochu promnul, aby změkly a dal si je na nohy. Smrad okolo něho byl strašný. Jednou to už spolubydlící nemohli vydržet, tak ho chytli a namazali ho v koupelně mazlákem (mazlavé mýdlo - na vojně se s ním myly hlavně podlahy), takže pak byl nucený se opláchnout a tím se aspoň trochu umyl.

119. Christov Stojnov z 1. dělostřeleckého oddílu už sloužil podobně jako vojín Komorník víc než 6 roků a lampasáci si s ním nevěděli rady. Jednou mazáci donutili Petra Pávka, aby ho vzbudil. Tomu se do toho moc nechtělo, už se viděl dolámaný na ošetřovně, ale nakonec ho vzbudil. Dopadlo to dobře, Stojnov poznal, kdo to vymyslel a seřval mazáky, proč ho budí.

120. Náčelník ošetřovny, kpt. Malina chtěl Petra Pávka zavřít za to, že mu omrzly nohy v zimě na cvičení na Doupově a hulákal, že je to nekázeň vojáka. Po čase se ale uklidnil, basa se nekonala a ještě nechal přivést na cvičení nové kanady, které byly příčinou omrzlin několika vojáků.

121. Jednoho dne Luboš Danyš projevil přání říkat "ř", tak se ho to kolegové snažili naučit a on pak celý den zpíval tehdy známou písničku od Hany Zagorové a po kasárnách znělo pořád dokola "Žíkej mi".

122. Povyšování opaskem dost bolelo a všichni se ho báli, jen východňár Mihnák se ukázal jako tvrďák, v klidu ležel, usmíval se a počítal rány, jestli ho neošidili.

123. Vojín Mihnák vždycky říkal, že když jdou u nich na východním Slovensku do hospody, nechávají si na věšáku "košu" (kosu), kdyby došlo k bitce. Kromě toho měl každý v kapse ještě nůž.