Vojenský deníček

Jeden voják si po celé dva roky vedl pečlivě svůj deníček, kam téměř každý den zapisoval zprvu heslovitě, později podrobněji svoje zážitky z vojny. Stojí to za přečtení, i když některé jeho činnosti, zejména zašívání se, se často opakují. Toto je výběr některých zápisů z deníčku.

První dny na vojně:

Zakopávání se ve stoje, vleže a oblékní PCHOJ:

Rajóny a trochu šikany od mazáků - ježdění dvěstěpadesátek:

Oslava dne ČSLA znamenala dobré jídlo:

Pondělí - nácvik na Spartakiádu, čtvrtek - bolí ho nohy. Povýšení na půlročáka - staršího rajonistu 30 ranami opaskem na zadek:

Středa - vycházka po měsíci, čtvrtek - bolehlav :-)

Láďa (tj. mjr. Lavička) se nás snaží tavit nástupy, ale nedaří se mu to. 6. ledna 1985 teploty až -28° C:

Únik přes plot, ztráta boty :-)

V hostujících kasárnách Most, kde jsme byli kvůli nácviku Spartakiády, byla dobrovolně povinná účast na národní házené, kde chtěli abychom fandili Mostu, ale fandili jsme Plzni, takže vojáci ze Žamberka byli odvedeni a potrestáni zákazem vycházek a některé dokonce zavřeli:

Vojenská přísaha trochu jinak:

Já, příslušník roty týlového zabezpečení, slibuji před svými druhy, že nebudu váhat nasadit svůj život proti jakémukoliv množství alkoholu, budu ho pevně a přesně rozeznávat od vody.
Nebudu váhat nasadit život na dobytí jakéhokoliv množství žen a radši zemřu v jejich náručích, než bych zradil.
Když tuto přísahu poruším, ať mě nemiluje žádná žena a žádný hospodský ať mi nenaleje.
Tak přísahám:

Spartakiáda 1985 - vyprodaný Strahovský stadion:

28. červenec - přijel Míla (Šustr) na kontrolu. Láďa (Lavička) nestíhá rozdělení. Šustr Lavičku seřval. Lavička seřval vojáky, musejí uklízet až do půlnoci. Zákon padajícího hovna:

Po obědě se opaluji za klubem, kde mě vyhmátl Lavička s velitelem útvaru Šustrem. Dostal jsem 3 dny basy. PHD nám prodloužili do 23 hod., ale stejně nic nedělám.

9. spna nastupuji do pořádkové hlídky s kpt. Chromcem. Večer s ním sedíme v hospodě Společenský dům a pak ještě ve vinárně Rubín. Vrátili jsme se opilí všichni i s velitelem hlídky:

Proslýchá se, že půjdeme do civilu asi dříve, 19. března. Na bigošárně (1. dělostřelecký oddíl) se vojáci opili a dělají bordel. Nemůžou je dostat do basy, přijelo kvůli tomu asi 10 lampasáků:

9. března 1986 - tento osudný den jdu do basy na 10 dnů. Dosud jsem byl čistý. 9 dní před civilem mě zavřel. Jsem v base, končím se záznamy. Budu nadsluhovat. Do civilu půjdu 12. dubna: